Pravděpodobně jste už někdy slyšeli, jak někdo z vašich blízkých tvrdí, že přibral pár kilo, protože má pomalý metabolismus. Přijímá méně kalorií, je víc aktivní, ale ne a ne se jich zbavit. Je tedy možné, že je na vině opravdu pomalý metabolismus? Pojďme se podívat na to, co vůbec ten metabolismus je.

Metabolismus popisuje všechny chemické procesy, které se uvnitř našich těl průběžně dějí, udržují nás naživu a naše orgány správně fungující, například může jít o dýchání, obnovu buněk a trávení jídla. Tyto chemické procesy vyžadují určité množství přijaté energie a stanovují tak minimální hranici, pod kterou by váš denní příjem neměl jít. Alespoň tedy ne dlouhodobě. Této minimální hranici se také říká bazální metabolický výdej (zkráceně BMR) a zjednodušeně udává počet kalorií, které vaše tělo potřebuje k přežití. BMR může tvořit až 80% veškeré vaší denní potřeby a odvíjí se od vašeho věku a toho, jakým způsobem se stravujete a jak moc jste aktivní. Zároveň je BMR často brán jako výchozí bod pro výpočet vyžadovaného množství přijaté energie.

Tělesná konstrukce, věk, pohlaví, hormonální hladiny, příjem makroživin, užívání léků a také genetické předpoklady hrají roli v tom, jak rychlý je metabolismus každého z nás. Například svalové buňky vyžadují víc energie než buňky tukové, takže lidé s větší svalovou hmotou (než tou tukovou) mají metabolismus rychlejší. Zároveň čím jsme starší, tím více mají naše těla tendenci přibírat tuk a ztrácet svalovou hmotu. Také my muži máme většinou rychlejší metabolismus, protože držíme víc svalové (a méně tukové) hmoty a máme těžší kosti. Toto vše je také ovlivněno našimi genetickými předpoklady. No a pak je tu způsob, jakým žijeme naše životy.

Tady se dostáváme k problému s “pomalým metabolismem” jakožto hlavním viníkem problémů s hubnutím. Ve většině výzkumů je bohužel pramálo důkazů, které by tuto teorii podporovaly. Naopak se objevuje jiný faktor, který může být na vině. A tím je fakt, že spousta z nás má reálně mnohem větší denní příjem kalorií, než si sami myslíme. Zkuste si schválně představit, kolik jste toho dnes snědli. Pokud byste to pak všechno sepsali na papír, nebo do nějaké chytré aplikace a započítali opravdu vše (často si na “skryté” ingredience jako oleje, ovoce, ochucené/alkoholické nápoje, kousek čokolády nebo pár sušenek – záleží, jak se stravujete – na první dobrou vůbec nevzpomenete), tak vám pravděpodobně vyjde trochu odlišný výsledek.

Věc se má tedy takto. Většinou není viníkem přibírání na váze váš pomalý metabolismus, ale spíše to, že přijímáte více energie, než za den vydáte. A jsme opět zpátky u energetické bilance, kterou jsme si vysvětlovali minule.

Pozor byste si také měli dát na různé typy “osvědčených” diet, u kterých rapidně zhubnete za rekordní množství času. Může se totiž jednoduše stát, že tyto diety donutí vaše tělo brát energii ze svalových zásob. A čím méně svalové hmoty máte, tím pomalejší bude váš metabolismus. Méně svalové hmoty a pomalejší metabolismus pak můžou způsobit, že pro vaše tělo bude mnohem jednodušší nabrat zpět nejen ztracené kilogramy, ale také větší množství tukových buněk. Rozhodně tedy metabolismus není při hubnutí zanedbatelnou součástí. Zřídkakdy je ale také hlavním problémem.

Ve většině případů moc kontroly nad svým metabolismem nemáme, je tedy něco, co můžeme výrazně ovlivnit, abychom měli vzhled a funkčnost svého těla více pod kontrolou? Rozhodně! Můžeme přeci ovlivnit, kolik kalorií denně/týdně/měsíčně spálíme. Čím aktivnější jsme, tím více energie spotřebujeme. Většina lidí, o kterých bychom mohli tvrdit, že mají rychlejší metabolismus, je tak ve finále pouze aktivnější a neposednější než ti, kteří tvrdí, že mají metabolismus extrémně pomalý.

Existují samozřejmě onemocnění (jako např. Cushingův syndrom nebo hypotyreóza), které metabolismus výrazně zpomalují. Častější příčinou přibírání na váze je však právě dlouhodobý energetický nadbytek. Správné výpočty kalorií jsou tedy základem a trochu komplexnější zábavou, ke které se stoprocentně ještě dostaneme.