Pekelně dobré jídlo v krabičce: Jakub Reichman o životě po soutěži, chaosu na talíři a vaření pro tisíce lidí

Většina lidí ho zná jako bojovníka z televizní soutěže Hell’s Kitchen, kde pod tlakem kamer a vedením porotce Jana Punčocháře ukázal, že má pro strach uděláno. Jakub Reichman je ale především kuchař s obrovským srdcem, pokorou a jasným názorem na to, co je dobré jídlo. Žádné zbytečné kudrlinky, ale poctivá chuť, která vás posadí na zadek.

Do kuchyně Yes Krabiček přinesl své speciální Hell’s Menu, energii a nezaměnitelný styl. V rozhovoru nám prozradil, jaký je rozdíl mezi televizním „peklem“ a realitou velkokapacitní kuchyně, co si dá, když nikdo nekouká, a proč chtěl být původně mechanikem.

Kubo, začneme od začátku. Kdy se v tobě vlastně probudila ta vášeň k vaření? Byl to dětský sen?

Jakub se směje a vrtí hlavou: „Hele, od dětství vůbec ne. Vždycky jsem chtěl dělat mechanika.“ K plotně ho vlastně dostala pragmatická rada od maminky. „Dala mě na kuchaře s tím, že lidi budou jíst pořád a budu v teple,“ vzpomíná. Škola jako taková ho sice moc nebrala, ale jakmile se dostal do praxe, všechno se změnilo. „Praxe v kuchyni mě fakt bavila a postupem času jsem se do téhle profese zamiloval,“ přiznává.

Celé Česko tě poznalo díky Hell’s Kitchen. Změnil se ti po vítězství život?

„Změnilo se toho hodně, ale snažím se zůstat nohama na zemi,“ říká Jakub upřímně. Fanoušci ho poznávají na ulici, píšou mu a fandí, čehož si váží, ale sláva mu do hlavy nestoupla. „Uvnitř jsem pořád stejný Kuba, co jde radši do kuchyně, než na červený koberec. Sláva je fajn bonus, ale není to důvod, proč to dělám,“ vysvětluje.

Jaký je největší rozdíl mezi vařením v televizní soutěži a vařením v Yes Krabičkách? Kde ses zapotil víc?

Podle Jakuba jsou to dva úplně odlišné světy. „V Hell’s Kitchen jedeš neustále na hraně, všude kamery, čas, stres a autorita za zády,“ popisuje televizní realitu. „V Yes Krabičkách je tlak jiný, ale o nic menší. Víš, že vaříš pro tisíce lidí, kteří to budou jíst doma, v práci, každý den. Tam už nejde o show, ale o konzistenci, chuť a zodpovědnost,“ srovnává oba provozy.

Máš pověst kuchaře, který se nebojí výzev. Je ale něco, co bys do pusy nikdy nevzal?

„Nikdy neříkej nikdy, ale hodně těžko bych se smiřoval třeba s některými extrémními fermentacemi nebo třeba zárodkem ve vejci,“ přiznává. Rád ochutnává nové věci, ale jak sám říká: „Musí to dávat smysl“.

Když se řekne „Kulinářský podpis Jakuba Reichmana“, co si máme představit?

„Asi chuť. Mám rád jídla, která jsou srozumitelná, ale výrazná,“ odpovídá bez váhání. Na talíři nehledá zbytečnou složitost. „Nehoním se za zbytečným chaosem na talíři, spíš chci, aby si člověk řekl: ‚Jo, tohle je sakra dobrý‘,“ popisuje svou filozofii.

Co děláš, když zrovna nevaříš? Jak vypínáš hlavu?

I kuchař musí občas dobít baterky. Jakubův recept na relax je jednoduchý: „Snažím se vypnout. Trávím čas s rodinou a přáteli, rád si zajdu na dobré jídlo, zahraju si šipky a občas si jen tak sednu na pivo a nic neřeším,“ popisuje svůj volný čas.

A teď ruku na srdce. Když přijdeš domů úplně vyřízený, co je tvoje „guilty pleasure“?

Čekali byste nějakou specialitu? Kdepak. „Úplně obyčejné věci. Třeba dobrý rohlík s máslem a šunkou nebo kvalitní fast food,“ směje se Jakub. „Když jsi celý den v kuchyni, jednoduchost je někdy největší luxus,“ dodává.

Jak se ti líbilo v kuchyni Yes Krabiček?

Po zkušenostech z restaurací pro Jakuba bylo zázemí Yes Krabiček velkým překvapením. „Upřímně mě překvapilo, jak profi celé zázemí je. Obrovská kuchyň, skvěle nastavené procesy a hlavně super lidi,“ chválí tým. Zároveň dodává důležitý postřeh: „Žádná fabrika na jídlo, ale kuchyně se srdcem,“.

Jak ti sedla spolupráce s naším šéfkuchařem Radkem Hasmanem? Nebyl to souboj eg?

„Žádný souboj. Spíš dobrá spolupráce,“ vyvrací Jakub jakékoliv drama. „Sedli jsme si, věděli jsme, co chceme uvařit a jelo se. Bez dramatu,“ popisuje atmosféru v kuchyni. Tlak si podle něj dělá člověk v hlavě sám, ale on vsadil na přirozenost: „Řekl jsem si, že nejlepší je vařit tak, jak to cítím a nesnažit se na něco hrát,“.

Tvoje Hell’s Menu bylo nabité. Na které jídlo jsi nejvíc pyšný?

„Hele asi Bageta s kuřecím trhaným prsem, okurkový relish, rukola,“ vybírá svého favorita z týdenního menu. Přiznává také, že skloubit jeho styl s nutričními požadavky krabiček byla výzva. „Ale bavilo mě to. Najít chuť i tam, kde tě trochu svazují čísla, je vlastně dobrý trénink a zkušenost,“ hodnotí vaření pro zdravý životní styl

Rychlý rozstřel na závěr

• Odkud čerpáš inspiraci? „Hodně mě baví středomořská kuchyně – Itálie, Španělsko, Francie. Jednoduché suroviny, respekt k chuti a žádné zbytečnosti,“ říká Jakub. Doporučuje každému vyrazit do Itálie a prostě jíst, i když on sám se ženou milují i Asii.

• Co tě na české gastronomii nejvíc vytáčí? „Když se šetří na surovinách tam, kde by se nemělo. Kvalita je základ, jinak to prostě nefunguje,“ říká nekompromisně.

• S kým by sis chtěl zavařit? „Rád bych vařil s Anthonym Bourdainem. Nejen kvůli vaření, ale kvůli jeho pohledu na gastronomii a lidi kolem ní,“ zamýšlí se Jakub.

• Co bys vzkázal dalšímu kuchaři, který po tobě převezme štafetu v Yes Krabičkách? „Buď svůj, užij si to a neboj se do krabiček otisknout vlastní rukopis,“ radí Jakub a přidává to nejdůležitější: „A hlavně vař tak, aby tě to bavilo,“.

Děkujeme Jakubovi za pekelně dobrou jízdu v naší kuchyni! Byla to radost sledovat, jak se vášeň pro jídlo potkává s profesionalitou.